POPIS PŘÍPADU

LÉKAŘŮM - ZDRAVOTNÍKŮM - PACIENTŮM:
čtení na několik minut

1./ UDÁLOST Z ROKU 2014 

Má maminka byla na jaře roku 2014 pro gynekologické potíže odeslána lékařkou - gynekoložkou
na příslušná vyšetření v nemocnici, která prokázala karcinom dělohy vyžadující radikální řešení - hysterektomii (chirurgické odstranění dělohy).

S ohledem na fakt, že při předoperačních vyšetřeních vykazoval rozbor moči "záplavu bakterií",
praktická lékařka nasadila antibiotika, kdy poslední tabletu maminka dobírala 2. 7. 2014 -
v den nástupu do nemocnice na ženské oddělení. Tehdy byla maminka naprosto soběstačná,
zvládala péči o celou domácnost a pečovala i o svého invalidního muže. Také proto si zvolila
a při příjmu žádala nadstandardní pokoj. Ačkoliv nepatřila mezi zcela "zdravé pacienty",
trpěla diabetem mellitus, léčila se pro hypertenzi a před lety absolvovala operaci nezhoubného
nádoru na mozkových plenách, byli jsme primářem oddělení ubezpečeni, že kupříkladu ona cukrovka
nebude žádný problém. Uznávám, že v tom se lékař nezmýlil. 

4. 7. 2014 - Plánovaná operace karcinomu dělohy

Bezprostřední pooperační stav se jeví jako přiměřený, od druhého dne však začíná rozvoj zpočátku
nerozpoznaného deliria (nečekaně, neboť na dřívější pooperační delirijní stavy maminka
upozorňovala v rámci předoperačních vyšetření anestezioložku, jež přislíbila zvolit vhodnou
medikaci). Sestra na JIP ženského oddělení na nás naléhá, abychom mamince domluvili,
neboť s nimi nechce spolupracovat a nechce pít (myslím, že tehdy nezmínila už četné halucinogenní
projevy zaznamenávané i jejími kolegyněmi do dokumentace). Když jsem přišla k lůžku a viděla
maminku, překvapilo mne, že sestra pracující právě na jednotce intenzivní péče nemá s podobným
pooperačním stavem žádnou zkušenost. Informovala jsem tedy o dříve prodělaném pooperačním deliriu ošetřujícího lékaře, ten zajistil vyšetření psychiatrem, který diagnózu potvrdil a naordinoval podávání neureptik - léku Tiapridalu. Rovněž jsem požádala o MR mozku pro vyloučení recidivy nádoru.
Vzhledem k možnosti dřívějšího termínu bylo zvoleno CT vyšetření, které ji (ani jinou patologii) neprokázalo.

Je nutno dodat, že hysterektomie - odstranění dělohy - proběhlo úspěšně, s příznivou prognózou. Adenokarcinom zasahoval do méně než 1/2 myometria; pro odborníky uvádím i popis pT1a N0 M0 G1
(tedy jednalo se o primární nádor bez metastáz v regionálních uzlinách i bez vzdálených metastáz, 
dobře diferencovaný).

9. 7. 2014 - Překlad z JIP ženského oddělení na standardní lůžko ženského oddělení

Po celou dobu hospitalizace od 9. 7. do 16. 7. 2014 (kdy už jsme mohli s maminkou lépe komunikovat,
neboť nejhorší příznaky pooperačního deliria odeznívaly) jsme lékaře i sestry upozorňovali na potíže
mé maminky, a to na:

- intenzivní bolesti břicha, nadýmání a průjmovité stolice
- objevující se a postupně přibývající otoky
- nadměrnou únavnost

Vzpomínám, že nejdříve jsem si u maminky všimla objemných váčků pod očima a požádala sestru,
zda by mohla informovat lékaře. Později se přidávaly otoky i na dalších částech těla. Poslední dny
před překladem na jiné oddělení (před 21. 7. 2014) se nám zdálo, jako by se zdvihala pokrývka stále výše, jenže nás tenkrát nenapadlo, že by se skutečně mohl zvětšovat mamince objem břicha.

Na únavě se zpočátku mohla zřejmě podílet léčba pooperačního deliria antipsychotikem Tiapridalem,
později byl však vysazen a stav se i tak zhoršoval (ke konci hospitalizace na ženském oddělení
už maminka nedokázala udržet oční víčka vůbec otevřená, v průběhu hovoru s námi usínala).

Lékaři schvalují aplikaci Tralgitu na bolest (až 2x denně) a ordinují Espumisan proti nadýmání,
po příčině těchto potíží nepátrají. O průjmovité stolici zaznamenané sesterským personálem v dokumentaci nevím, jestli vědí, ale sami ji v zápisech z vizit vůbec neuvádí.

Už při překladu z JIP ŽEO na ŽEO dne 9. 7. 2014 nám bylo sděleno, že v organismu probíhá jakási infekce, ale na můj dotaz, kde je její zdroj, jsem nedostala jednoznačnou odpověď.

Zatímco jeden lékař předpokládal, že "někde u operovaného místa", další se domníval, že se snad jedná
o uroinfekci, a proto byla pacientka zaléčena širokospektrými antibiotiky.

Konkrétně (jak jsem později vyčetla z dokumentace) antibiotickým lékem Amoksiklavem. Posléze nasazen též Metronidazol - ten ovšem po překladu z JIP ženského oddělení na standardní ženské oddělení lékař
bez předchozí indikace k vysazení (!) v medikaci neuvedl, nenaordinoval jej, ač měl.

Byla jsem přesvědčena o tom, že základním vyšetřením vedoucím k objasnění zdroje infekce musel být výtěr či zjišťování protilátek, případně kultivace stolice. Později, dne 18. 7. 2014 nám primář oddělení při sjednané osobní schůzce na můj dotaz tvrdil, že kultivaci dělali a byla negativní. Z dokumentace však vyplývá,
že tato jeho informace se nezakládala na pravdě. Možná se jednalo jen o nedorozumění mezi námi,
ale každopádně žádné takové vyšetření až do 16. 7. 2014 neproběhlo.              

Laboratorní list ze dne 10. 7. a 11. 7. 2014 poukázal mj. na výskyt nezralých buněk v periferní krvi
(myelocytu s metamyelocytem z bílé krevní řady a normoblastu ortochromního z řady červené),
dále na leukocytózu a stále ještě - byť oproti minulému odběru ze dne 8. 7. 2014 v poklesu -
vysoký zánětlivý marker - tzv. CRP. To vše v pátý a šestý den léčby naslepo!

Z ODBORNÉ LITERATURY (v tomto případě článku zveřejněného na stránkách
Nemocnice Písek), SE DOZVÍDÁME, ŽE TATO "KOMBINACE NÁLEZŮ"  VŽDY ZNAMENÁ
ZÁVAŽNÝ STAV A ZÁVAŽNÉ PODEZŘENÍ NA SEPSI - zdroj:
https://www.nemopisek.cz/media/ke_stazeni/HTONoveParametryKOinfo.pdf    

Na ženském oddělení lékaři při daných skutečnostech nevyužili až do dne 16. 7. 2014
žádné z diagnostických metod přesto, že dosud provedená vyšetření jako byl ultrazvuk ledvin
se závěrem "ledviny normálního tvaru a uložení bez dilatace" a kultivace moči se závěrem "negativní - bakterie neprokázána" ze dne 6. 7. 2014, dále ultrazvuk břicha se závěrem "dutina břišní i stěna břišní
bez patrného hematomu, není patrna volná tekutina - špatná kvalita zobrazení přes střevní kličky"
ze dne 8. 7. 2014 - příčinu nebo zdroj přetrvávající infekce (sepse) neobjasnila.

Ve zdravotnické dokumentaci se navíc příliš často objevují rozpory mezi zápisy z vizit
a zápisy sesterského personálu; je plna dalších nesrovnalostí. Lékaři například uvádí,
že je maminka současně febrilní i afebrilní (má horečku i nemá); jsou zde opakující se naprosto identické údaje o hodnotách pulsu, tlaku a saturace - dále kopírované; rozpory nastávají také v popisu četnosti
a konzistence stolice, kdy sesterský personál uvádí správně stolici průjmovitou, přičemž zápisy z vizit hovoří
o stolici 1x-4x denně formované a podobně. Pochybuji, že vizity mohly probíhat řádně a je evidentní,
že lékaři neznali skutečný zdravotní stav své pacientky - mé maminky. Mimochodem - jeden odborníků posuzujících náš případ pro zřizovatele nemocnice nazval tyto známky nedbalosti ve svém odborném vyjádření "administrativními chybami". Snad, aby vyznělo lépe?

16. 7. 2014 - Plánované propuštění maminky domů s odesláním propouštěcí zprávy praktické lékařce

V propouštěcí zprávě lékaři konstatují, že je vše v pořádku a je zde uveden termín kontroly
v onkogynekologické poradně.

Přichází však výsledky ranních krevních odběrů a teprve nyní se roztáčí kolotoč dovyšetření
- CT vyšetření břicha (vzpomínám, jak při naší návštěvě maminka popíjela kontrastní látku a naříkala,
že ji to bolí, pálí v břiše, že ji dopít tou bolestí nedokáže a mně jí bylo tak moc líto), kultivace stolice, výtěry, stěry, protilátky, průkaz toxinů.

Dne 17. 7. 2014 je tak konečně objevena bakterie - Clostridium difficile s průkazem toxinu A i B
- původce infekce, jež bývá řazena mezi infekce nozokomiální (nemocniční).

Až do dne 16. 7. 2014 podávané širokospektré antibiotikum (Amoksiklav) paradoxně zhoršovalo
celou situaci, dokonce se mohlo na vzniku klostridiové střevní infekce spolu s dalšími faktory podílet,
tak jako kupř. pooperační stav, pobyt maminky na JIP a její imobilizace, věk nad 65 let. 

Zdroj:  https://www.infekce.cz/dpCDI14.htm

Další výsledky přinášejí mírné pozitivity už i dalších bakterií - v urogenitálu a trávicím traktu.
K tomu bych však ráda poznamenala, že žádná z nich si nevyžadovala antibiotickou léčbu
Klindamycinem, o kterém píši níže), což potvrzuje laboratoří dodaný antibiogram
(laboratoří uvedená citlivost testované bakterie k antimikrobním přípravkům). 

Sestry téhož dne zaznamenávají do dokumentace vytékající serózní tekutinu z vpichu po laparoskopii
na pravé straně a udávají, že muselo být 3x převlečené lůžko. Vzpomínám, že rovněž já jsem upozorňovala při návštěvě maminky na velkou bezbarvou skvrnu na prostěradle, kdy sestra zřejmě ve snaze neznepokojovat mne reagovala slovy "to se stává". Toho dne není provedeno žádné vyšetření onoho sekretu, není uveden ani v zápisu z vizity.

Trvá téměř 20 hodin od doby nahlášení bakterie Clostridium difficile z laboratoře na ženské oddělení,
než je 18. 7. 2014 ve 12:00 hodin nasazena cílená léčba klostridiové infekce v podobě antibiotika Vancomycinu. O zcela adekvátní léčbě však nelze hovořit, neboť nedochází k současnému vysazení
- pro pacientku s těžkým průběhem klostridiové střevní infekce - vysoce rizikového Klindamycinu,
jež se s největší pravděpodobností tak spolupodílí na progresi pseudomembranózní kolitidy,
a to od 16. 7. 2014 až do 21. 7. 2014. Důvod nasazení Klindamycinu mi není znám, domnívám se,
že po provedeném CT vyšetření břicha ze dne 16. 7. 2014 měl být spolu s Gentamicinem profylaxí abcesu
či zánětu pobřišnice. Bakterii Clostridium difficile laboratoř ohlásila až o den později - tj. 17. 7. 2014.

O klostridii se dozvídáme také od primáře ženského oddělení při osobní schůzce dne 18. 7. 2014;
dále pak o CT vyšetření břicha. Hovoří o obojím v pozitivním slova smyslu, že už vědí o bakterii,
že nasadili po poradě s bakteriology speciální antibiotickou léčbu (podávání účinnějšího Fidaxomicinu odmítá se slovy, že se ženské oddělení řídí doporučením antibiotického centra a to doporučilo Vancomycin), že je tam trošku ztluštělé střevo v jednom místě, ale nic dramatického, nic se neděje,
není důvod k obavám. Říká, že nechal udělat takový pokus s mákem a mák nevyšel břichem ven,
což je údajně dobré. Bohužel musím konstatovat, že se opět nejednalo o informace zcela pravdivé.

Ze zprávy z radiologického oddělení totiž vyplývá, že ve skutečnosti CT vyšetření břicha prokázalo
mimo jiné stěnu tračníku v celé délce cirkulárně zesílenou, kolostázu tračníku, prosáknutí a tekutinovou kolekci pod caekem v úrovni lopaty kosti kyčelní (má pozn.: odtud zřejmě únik serózní tekutiny laparoskopickým vpichem vpravo!!!), tekutinu v pravé pleurální dutině, atelektázy.

V tyto dny, jak je patrné ze zdravotnické dokumentace (a jak mi v podstatě bylo sděleno bezprostředně
po operaci toxického střeva dne 23. 7. 2014 lékařem na anesteziologicko-resuscitačním oddělení),
musela být již maminka v těžkém septickém stavu, kdy začalo docházet k multiorgánovému selhávání.
Na standardním lůžku ženského oddělení.

V sobotu 19. 7. 2014 i v neděli 20. 7. 2014 byla maminka při naší návštěvě již naprosto bezvládná, apatická, zmatená, usínala během hovoru, neudržela už vůbec oči otevřené, bylo jí zle na zvracení, nejedla, nepila, špatně se jí dýchalo (hodnoty saturace, tj. okysličení krve nízké po celou dobu od překladu z JIP ženského oddělení), zelená vodnatá stolice odcházela samovolně.

Zápisy z vizit - v rozporu s pravdivými zápisy sester - hovoří o formované stolici 1x-4x denně. 
Našla jsem záznam lékaře ženského oddělení o telefonické konzultaci zdravotního stavu s lékařem
infekčního oddělení - infekční oddělení považovalo za dostačující ponechat mou maminku nadále zde,
jen na samostatném pokoji (!)

V neděli 20. 7. 2014 je ve večerní hodině přizvána k lůžku lékařka z infekčního oddělení,
která ve zprávě na rozdíl od lékařů ženského oddělení zmiňuje průjmovitou stolici od 7. 7. 2014,
podfouklé břicho (není přístupné palpaci), peristaltiku spíše obleněnou, dále celkovou prosáklost
a zející ránu v pravém podbřišku. K Vancomycinu ordinuje Metronidazol bez Klindamycinu.
Doporučuje podávání kyslíku brýlemi, odběry hemokultur (dosud neodebrány!), ultrazvuk břicha
k vyloučení toxického megakolon, ultrazvuk srdce k vyloučení endokarditidy, tj. zánětu vnitřní vrstvy srdce, která vystýlá srdeční dutinu a tvoří chlopně. S podezřením na tak závažné komplikace - diagnózy
mou maminku však přesto - pro mne naprosto nepochopitelně - nadále nechává na standardním lůžku
ženského oddělení; celou dlouhou noc v kritickém stavu bez možnosti monitorace!!!

Ráno, dne 21. 7. 2014 se v zápisu vizity ženského oddělení poprvé objevuje informace o pastózní kůži, povšechném edému a opakované průjmovité stolici. Nerozumím tomu, jak mohli lékaři "přehlédnout" postupně se tvořící a přibývající otoky. I kdyby mou maminku při vizitách neviděli, tak z výsledků krevních odběrů byly patrny velmi nízké hodnoty albuminu. Právě hypoalbuminemie s tvorbou otoků úzce souvisí.

21. 7. 2014 - Překlad na JIP infekčního oddělení

O překladu nás telefonicky informuje primář ženského oddělení (volá z maminky mobilu a vysvětluje,
že jej o to požádala), ale ani tentokrát nezmiňuje, že by se dělo něco mimořádného. Údajně maminku překládají proto, že by infekce přece jen mohla proniknout na ženské oddělení, že to takhle bude lepší.

Teprve při naší návštěvě se dozvídáme od lékařky infekčního oddělení o celé závažnosti situace; 
vysvětluje mi termín tzv. toxického megakolon (toxiny zničeného střeva, u něhož může kdykoliv dojít
k perforaci, tj. k jeho protržení). Hovoří o život zachraňující operaci. Lékaři se snaží maminky zdravotní stav alespoň částečně stabilizovat - dostává albumin a krevní transfúzi. Následující den ji překládají
na JIP chirurgického oddělení.

Nikdy nezapomenu tu chvíli, kdy se s námi maminky oči loučily. Tolik strachu a bolesti. Nevěděla jsem,
jak najít ten okamžik pro poslední ohlédnutí, než opustím její pokoj po skončení návštěvy...

23. 7. 2014 -­ Operace toxického megakolon - vyvedení tenkého střeva nad povrch břicha - ileostomie

Bezprostředně po operaci toxického střeva jsem vyhledala lékaře anesteziologicko-resuscitačního oddělení, jež jí byl přítomen. Věnoval se mi dlouze, vše podrobně vysvětlil a přiznal, že za celou dobu
své 13-ti leté praxe tak zničené střevo ještě neviděl a že ileostomie byla nezbytnou nutností k záchraně života.

Také mi sdělil, že k otokům muselo docházet na ženském oddělení postupně, že selhávaly ledviny.
Maminku, když zvážili, měla o 30 kg více nežli při nástupu k hospitalizaci - tedy zhruba 30 litrů vody
v otocích!!! Povzdechl si se slovy "a oni do ní ještě lili infúze". Ani rána se vůbec nehojila. 
Stav je vážný a prognóza nejistá - v průběhu dalších týdnů může kdykoliv dojít kupř. k rozpadu tkáně.

Tracheostomie, dialýza, znovu pooperační delirium. Ač bych ráda, chybí mi síla k popisu toho,
co maminka prožívala nejen zde - na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, ale dále pak
na JIP chirurgickém, chirurgickém, interním a rehabilitačním. Obraz toho by však mohl dotvořit
"Deník pro mou maminku". Jedná se o autentické záznamy z období od 23. 7. 2014 až 30. 10. 2014, zachycující maminky zdravotní stav; reakce lékařů nebo obecně zdravotníků, jejich jednání,
má jednání s nimi či sekretariátem nemocnice. Nahlédnout je možné po rozkliknutí tohoto odkazu:

Deník pro mou maminku

Maminka i za situace, kdy nemohla mluvit a jen těžko psát (psát tedy nemohla pak už nikdy lépe);
kdy se potýkala s projevy pooperačního deliria, měla největší strach o druhé. Uchovala jsem si tuhle vzpomínku na naši tehdejší komunikaci s ní - lístek se starostlivým dotazem ke svému muži:

Anesteziologicko-resuscitačnímu oddělení, resp. jeho personálu vděčíme za záchranu jejího života.
To, že se ji zachránit podařilo, považoval jeden ze zdravotníků, s nímž jsem hovořila, za úplný zázrak. Personálu rehabilitačního oddělení vděčíme za to, že se maminka - sic za pomoci francouzských holí
a později i chodítka, postavila na nohy.

Na ženském oddělení totiž došlo zřejmě též k otlaku levé končetiny (tak nám bylo později sdělováno).
Dne 15. 7. 2014 fyzioterapeutka uvedla ve zdravotnické dokumentaci ženského oddělení, že je stav zhoršen,
že pacientka udává bolesti levého nártu. Po příčině bolesti nikdo z lékařů nepátral.

Parézu (ochrnutí) zjistili lékaři JIP chirurgického oddělení o měsíc později - 22. 8. 2014.
Mohla být příčinou útlaku nervů třeba prodělaná trombóza? Nevím. Lze ji vyloučit při hodnotách
tzv. d-dimerů 6,010 ze dne 8. 7. 2014 a 13,960 (!) ze dne 21. 7. 2014? Nikdo mezitím hodnoty d-dimerů nekontroloval stejně tak jako to, zda je dávka nízkomolekulárního heparinu Fraxiparine dostačující.
Ten nebyl navíc po dobu čtyř dnů po původně plánovaném propuštění maminky domů vůbec ordinován.

8. 10. 2014 - Propuštění (dimise)

Vpadlá a nedostatečně vyvedená stomie nad povrch břicha byla problematická po celou dobu hospitalizace. Několikrát jsme se snažili i my sami kontaktovat stomickou sestru, aby nám pomohla řešit neustále podtékající sáčky a ošetřit bolestivou, krvavou, později puchýři pokrytou kůži.

Dne 7. 10. 2014 (po edukaci rodiny ve smyslu péče o stomický vývod) učinila stomická sestra nepravdivý zápis do zdravotnické dokumentace o tom, že maminka odmítá kontrolu.

Toto tvrzení je i v rozporu s propouštěcí zprávou z rehabilitačního oddělení, kde lékař doporučuje pravidelné kontroly ve stomické poradně a dále pak s informací, kterou jsem od této stomické sestry dne 22. 10. 2014 telefonicky obdržela, když jsem žádala o pomoc. Na nezhojitelné kůži přestaly úplně držet stomické sáčky - nebylo je možné vůbec nasadit, a tak jsme museli neustále vytékající obsah tenkého střeva stírat po celé dva dny, ve dne, v noci. Maminka naříkala bolestmi, trpěla. Nezvladatelná, vyčerpávající, bezvýchodná situace
a obava z další infekce.

Stomická sestra mi sdělila, že stomické pacienty doma nenavštěvuje a do stomické poradny maminku přijmout nemohou - pro "nadlimit pacientů". Maminka by údajně převyšovala limit 100 pacientů, stanovený ředitelem nemocnice. Jediné, co navrhla, byla opětovná hospitalizace - tentokrát na oddělení následné péče. Tento návrh jsme nepovažovali za řešení - tam by jistě neměl personál čas sedět 24 hodin
u lůžka a ošetřovat bolavé okolí vývodu. Zoufale jsme se nažili najít pomoc jinou a jinde. 

Prostřednictvím sociální sítě se mi podařilo zkontaktovat stomickou sestru z úplně opačného koutu
České republiky, která byla ochotna přijet za maminkou domů a za telefonických konzultací
se stomickou sestrou - paní Mgr. Ivou Otradovcovou se snažily maximálně pomoci. O víkendu jel
můj muž pro stomické pomůcky do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, vyzvednout je na recepci.

Vzhledem k tomu, že mi již dříve lékař - chirurg, který maminku operoval řekl, že vývod je v podstatě doživotní záležitostí, jelikož "si nedokáže představit kolegu, jež by se do tzv. zanoření stomie pustil
(tj. jejího zrušení - sešití tenkého střeva se zbytkem tlustého), a to pro maminky zdravotní stav i riziko rozpadu hrdla při další tracheostomii, obrátili jsme se na pana plk. prof. MUDr. Miroslava Rysku, CSc.
z chirurgické kliniky 2. LF UK a ÚVN Praha. Jen pro upřesnění, výše zmíněného lékaře - chirurga jsem navštívila z důvodu zjištění, zda může praktická lékařka mamince předepisovat čípky proti nevolnosti
a tyto lze zavádět do zbytku střeva, neboť praktická lékařka to nevěděla. Tedy - otázka možného zanoření stomie v budoucnu, tehdy nebyla otázkou primární a lékař na ni, ani mou návštěvu údajně nevzpomíná.

Pan plk. prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. (dnes bohužel už zesnulý) nám vyšel okamžitě vstříc.
Chtěl maminku vidět a vyšetřit ji.

Na den 12. 11. 2014 jsem sama vyjednala mamince převoz sanitou do Prahy. Praktická lékařka se totiž domnívala, že na převoz sanitou do "nespádové nemocnice" nemá nárok, ale tuto domněnku vyvrátila revizní lékařka VZP poté, co jsem ji osobně kontaktovala. Požádala jsem ji, aby praktickou lékařku o tom,
že maminka splňuje pojišťovnou dané podmínky, informovala a ta pak převoz sanitou zajistila.

11. 12. 2014 - Operace - uzávěr vývodu tenkého střeva (okluze stomie)

Operace se uskutečnila bez nutnosti provedení tracheostomie a maminka tentokrát neprodělala
ani pooperační delirium. Nemohu napsat, že pooperační stav byl nekomplikovaný,
dostala se i na KARIM jednotku, ale po osmi dnech hospitalizace jsme si ji mohli odvézt domů. 

Další ze zázraků...

Panu profesoru jsem vděčna, že nám maminku vrátil zpět do života, byť jen na několik měsíců
a omezeně se spoustou potíží - převážně následků prodělané sepse.

Pohybovala se už jen s naší pomocí nebo s pomocí francouzských holí či chodítka,
došlo ke zhoršení závratí, zraku (nemohla číst), jemné motoriky (nemohla psát kvůli silnému třesu,
a to nejen rukou), polyneuropatie a krátkodobé paměti. Měla stavy hypotenzí a hypoglykémií,
(střídající se s hypertenzemi a hyperglykemiemi), trávicí obtíže a mnohé další.

Její utrpení pochopitelně zasáhlo celou rodinu a negativně se odrazilo na zdraví psychickém i fyzickém.

Jak první událost hodnotím 

- jaká fakta zdravotnické dokumentace považuji za důležitá?

Po pečlivém, dnes mohu napsat, že i víceletém prostudování opisu zdravotnické dokumentace
mé maminky a mnoha konzultacích s odborníky, jsem vypracovala její následující analýzu,
jež se stala podkladem pro můj boj za pravdu u všech kontrolních orgánů či institucí.

Níže náhled první strany dokumentu - celý čtěte prosím zde:
Případ mé maminky - událost z roku 2014 - analýza zdravotnické dokumentace

Jak první událost zhodnotil/a nemocnice, její zřizovatel, Česká lékařská komora, PČR?

Šetření události z roku 2014 nemocnicí:

Závěr ze dne 21. 5. 2015 (vyjímám podstatné a cituji): 

"Je nám líto závažné infekční komplikace, ke které došlo u Vaší maminky i jejího současného zdravotního stavu. Léčba poskytnutá naší nemocnicí však byla na náležité odborné úrovni a žádné pochybení pracovníků nemocnice nevedlo k poškození zdraví Vaší maminky. Za eventuální nepřesná vyjádření, která mohla vést k nepochopení věci, se omlouváme."

Šetření události z roku 2014 příslušným správním orgánem (krajským úřadem):

I. Závěr ze dne 31. 8. 2016 (vyjímám podstatné a cituji):

"Postup zdravotnického personálu ženského oddělení nemocnice při péči poskytované
paní  Elišce Jindrové byl správný. Odborník shledal nedostatky ve vedení zdravotnické
dokumentace, kde uvádí, že se objevují zápisy, které se kopírují z předchozích dnů
a jsou k nalezení i rozporuplné informace. Někdy dochází i k rozdílu mezi zápisy sesterskými
a lékařskými. Současně konstatuje, že vzhledem k celkovému rozsahu dokumentace je počet
takových nálezů malý a že jde zjevně o administrativní chyby. Dále uvádí, že je extrémně
nepravděpodobné, že by ojedinělé nedostatky v péči (např. opožděné podání antibiotika)
či nedostatky ve zdravotnické dokumentaci mohly mít vliv na výsledný zdravotní stav
pacientky."

"S nedostatky zjištěnými odborníkem bude nemocnice seznámena a zároveň bude požádána
o přijetí takových nápravných opatření, která by zabránila jejich opakování." - konec citací

"Administrativní chyby ve zdravotnické dokumentaci - očima odborníka" si můžete prohlédnout zde:
Administrativní chyby ve zdravotnické dokumentaci - očima odborníka

Má žádost o ustavení nezávislé odborné komise byla krajským úřadem několikrát zamítnuta.       

Námitky proti rozhodnutí byly přijaty zřejmě až na základě mé další intervence, a to požádání tehdejší hejtmanky - paní Mgr. Ivany Stráské o pomoc, kdy ona tyto postoupila krajskému úřadu
a poté krajský úřad případ "znovuotevřel", pod novou spisovou značkou.

II. Závěr ze dne 28. 8. 2018 (vyjímám podstatné a cituji):

"V případě hospitalizace Elišky Jindrové na gynekologicko-porodnickém oddělení
v červenci roku 2014 byl shledán non lege artis postup zdravotnického personálu v tom,
že došlo k opoždění nasazení adekvátní klostridiové terapie Clostridiové infekce po jejím
zjištění a nahlášení, ke kterému došlo dne 17. 7. 2014 v 16:24 hodin, když ke skutečnému
nasazení antibiotika došlo dne 18. 7. 2014 ve 12:00 hodin. Zpoždění nasazení antibiotika
Vancomycin však v klinickém obraze pacientky zřejmě nehrálo podstatnou roli."

"S ohledem na závěry odborníků sdělujeme, že se plně ztotožňujeme se závěry odborníků
posuzujících poskytované zdravotní služby Vaší matce a Vaši stížnost považujeme za částečně důvodnou." - konec citací

Má poznámka:

Opakovaně se táži - a co nedovyšetření neznámé infekce (sepse) po dobu téměř celého týdne
 a s tím spojené nenasazení adekvátní léčby opožděné nikoliv o 20 hodin, nýbrž o minimálně 144 hodin?

Chybné podávání Klindamycinu po dobu dalších pěti dnů po zjištění bakterie Clostridium difficile,
antibiotika rizikového s ohledem na možný vznik toxického střeva a tak dál? 

Mám za to, že přiznání všech těchto - věřím, že - nesprávných lékařských postupů odborníky,
(posuzujícími tuto událost), by mohlo vést i k průkazu příčinné souvislosti mezi lékařským pochybením
a následkem - průkazu lékařského zavinění. 

Tak si vysvětluji přiznání jen některých.

Šetření události z roku 2014 Českou lékařskou komorou:

promlčeno (promlčecí lhůta 1 rok)

Šetření události z roku 2014 dalšími orgány:

t.č. státním zastupitelstvím podruhé vyhověno stížnosti proti usnesení o odložení (24. 10. 2018)

2./ UDÁLOST Z ROKU 2016 - ÚMRTÍ

Má maminka se na Vánoce 2015 necítila zdravotně vůbec dobře - zdálo se, že prodělává jakousi virózu, ulehla. Utěšovala jsem ji, že nevadí, když sváteční večeři odloží o pár dní a stejně tak potom, až jí bude zase lépe, rozbalí naše dárky. Netušili jsme, jak se naše společně prožívané chvíle ve skutečnosti krátí.
Dárky pro ni zůstaly už nerozbalené...

Dne 28. 12. 2015, při chůzi s chodítkem v ložnici, zřejmě v důsledku presynkopy (stav před omdlením) -
což jsme ale tenkrát nevěděli, se svezla po posteli k zemi. Nebyli jsme této události přítomni a dozvěděli se
o ní od maminky zpětně. O den později se svěřila s občasnou bolestí vpravo u klíční kosti,
vystřelující do ramene, kterou přičítala jen námaze ruky při opírání se loktem o lůžko, když se z něj zvedala. Myslela, že odezní.

Dne 30. 12. 2015 v dopoledních hodinách praktická lékařka odmítla vykonat návštěvní službu poté,
co ji maminky manžel telefonicky kontaktoval, neboť bolest neustávala, naopak se stupňovala.
Uvedl všechny zdravotní potíže, kterými maminka trpěla i okolnosti: několik dní trvající horečky
se stavy hyperglykemií, silné bolesti pod klíční kostí vpravo vystřelující do celé pravé ruky, do ramene,
ucha až hlavy; celkovou slabost; pád při chůzi s chodítkem před dvěma dny.

Lékařka sice navrhla vypsání žádanky na sanitu, pro kterou si měl k ní dojít, ale odpověděl, že maminka není schopna se ani hýbat a také se bojí ji doma nechat v tomto stavu samotnou. Zkonstatovala prý, že - cituji:
"To víte, vaše paní toho má hodně." Toho dne opravdu nepřišla.

Později, po ordinační době měla údajně maminky muže sama telefonicky kontaktovat, aby zdravotní stav mé maminky zkontrolovala - doporučila příp. volat zdravotnickou záchrannou službu. Dané tvrzení nemohu vyvrátit ani potvrdit, neboť nelze získat výpis přijatých hovorů bez soudního příkazu (se soudním příkazem pak max. tři měsíce zpětně). Maminky muž si na opětovný hovor s ní nevzpomíná. 

Do paměti se mi vryla maminky slova v telefonu: "Paní doktorka mě zklamala." 

Z veřejně dostupných informací vyplývá, že návštěvní službu jakožto povinnou součást práce praktického lékaře definuje Zákon o zdravotních službách a pakliže ji lékař zajistit odmítne, je možnost zaslat stížnost
mj. na krajský úřad. V našem případě byl postup praktické lékařky zhodnocen jako správný. 

Zdroj: 
https://www.mesec.cz/aktuality/kdy-ma-prakticky-lekar-povinnost-vykonavat-navstevni-sluzbu-u-vas-doma/<i> 

V 17:39 hodin jsme byli nuceni volat rychlou záchrannou službu pro maminky nesnesitelné,
analgetiky neutišitelné bolesti. Ta ji odvezla do nemocnice na traumatologické oddělení.

Lékař provedl RTG vyšetření pravé klíční kosti a ramene - bez nálezu zlomeniny. Usoudil na natažený (pohmožděný) sval či blokádu páteře, aplikoval injekci proti bolesti, vypsal recept na léky uvolňující svaly
a doporučil přikládat teplé obklady; nebudou-li pomáhat, tak studené. Spokojil se s poklesem krevního tlaku na 165/70 mmHg, glykémii nezkontroloval, teplotu nezměřil.

Tehdy jsme neměli k dispozici Záznam o výjezdu záchranářů s údaji o krevním tlaku maminky v sanitě,
jež dosahoval hodnoty 200/95 mmHg a glykémii, jež dosáhla hodnoty 23 mmol/l.  

Lékař - traumatolog odeslal mou maminku bez kardiálního/interního dovyšetření - tedy především
bez indikace EKG vyšetření - se silnými bolestmi v oblasti pravého kličku  i podkličku, jejichž příčina nebyla vůbec zřejmá, sanitou zpět domů.

Vzpomínám, jak maminka na lehátku - čekajíc na sanitu - hlasitě bolestmi naříkala; jak musel sanitáři
pak pomáhat můj muž s překladem do sanity... Bohužel jsme uvěřili, že naordinovaná myorelaxancia budou mamince postupně ulevovat.

Dne 1. 1. 2016 - na Nový rok - se maminky zdravotní stav ještě více zhoršil: měla bolesti přímo u srdce, nemohla dýchat, pálil ji žaludek a cítila nevolnost.

Námi v 9:12 hodin přivolaná zdravotnická záchranná služba ji odvezla do nemocnice a v 10:10 hodin
předala na JIP kardiologického oddělení. Zdravotníkům byl znám výsledek EKG vyšetření pořízeného v sanitě, a to známky probíhající tzv. širokokomplexové tachykardie a také známa hodnota glykémie -
nejprve 33,2 mmol/l (později vyšší, glukometrem nezměřitelná). V Záznamu o výjezdu ZZS (který jsem tehdy k dispozici pochopitelně neměla) se objevuje dále zápis o potížích pacientky - mé maminky:
bolestech na hrudi, dušnosti; o tom, že byla opocená, rudá, při posazení se kolabuje.

Nerozumím tomu, proč:

- lékaři JIP kardiologického oddělení nepřijali mou maminku na lůžko koronární jednotky
(namísto jednotky intermediární péče - IMP) právě vzhledem k probíhající širokokomplexové tachykardii
s QRS trvajícím déle než 0,12 s, kdy se může jednat (jak jsem se později prostřednictvím konzultací
našeho případu s odborníky a mém samostudiu odborné literatury dozvěděla) o životu nebezpečnou komorovou tachykardii a má maminka navíc vykazovala i bohatou symptomatiku

- se lékaři nesnažili arytmii přerušit

- má maminka musela projít nejdříve klinickým vyšetřením v ambulanci než byla přijata na monitorované lůžko jednotky IMP, kdy k od předání pacientky na JIP kardiologického oddělení a uložení na lůžko JIP - IMP
uplynulo cca 40 minut

- mé mamince nebylo indikováno vůbec žádné pomocné vyšetření (echo srdce, rtg srdce, příp. katetrizace), které by mohlo objasnit příčinu potíží (a příp. být přistoupeno k terapii), pominu-li indikaci odběru krve
(příjmového statimu - bez indikace odběru kardioenzymů), která však nebyla posléze odebrána nebyla,
a to ani v příjmové ambulanci, ani později během celé dvouhodinové hospitalizace

- lékaři u mé maminky (diabetičky) vůbec nezjišťovali aktuální hodnotu glykémie a nesnažili se zajistit 
tzv. mineralogram při tolik pravděpodobném metabolickém rozvratu (s ohledem na hodnotu vyšší nežli
33,2 mmol/l při převzetí maminky od záchranářů), aby mohli případně terapeuticky zasáhnout  

Krátce po uložení mé maminky na lůžko (kolem 10:50 hodin) mělo údajně dojít k selhání krevního oběhu. Lékař popisuje průběh hospitalizace tak, že se jednalo v podstatě o přerušovanou resuscitaci
s obtížnou intubací (bohužel i aspirací žaludečního obsahu), přičemž mi byl poskytnut společně s ostatními listy zdravotnické dokumentace opis pětkrát zaznamenaných hodnot životních funkcí na JIP - IMP
- v době od 10:43 hodin do 11:53 hodin.

Žádná z těchto hodnot (krevní tlak, srdeční frekvence, saturace atd.) o selhávajícím krevním oběhu nevypovídá a když jsem o těchto záznamech versus popisu průběhu hospitalizace hovořila se zdravotníky (kardiology, záchranáři, anestezioložkou), shodli se v úsudku, že dosahovat takových hodnot za lékařem popsané situace, zvláště pak u polymorbidně nemocného staršího člověka, je téměř nemožné
neboli že k selhání krevního oběhu došlo asi později, zřejmě po 11:53 hodině, neboť poslední z hodnot krevního tlaku začíná mít klesající tendenci (101/46 mmHg) a v té době je také maminka převážena
na koronární jednotku tak, jak bývá u právě zresuscitovaného pacienta obvyklé.

Nevím, kdy má maminka ztratila vědomí (a ta představa, jak na mne čeká, kdy už konečně vstoupím
do dvěří, aby se mohla alespoň rozloučit, je naprosto trýznivá), kdy jí selhal krevní oběh.

Nemocnice mi neposkytla žádný z EKG záznamů od 10:48:18 hodin až do lékařem oznámeného úmrtí
na koronární jednotce ve 12:40 hodin - mám jen poslední, s asystolou, bez označení času pořízení (tisku) 
- s odůvodněním, že se EKG záznamy netiskly. Je velmi neobvyklé, aby lékař nevytiskl EKG záznam alespoň před výbojem, po výboji a vím, že většina přístrojů tyto záznamy tiskne již automaticky.

Kde je EKG záznam s údajnou první asystolou (s označením času pořízení)?
Mohu uvěřit tvrzení nemocnice, že lékaři neměli časový prostor k tomu, aby se snažili příčinu potíží objasnit,
když bych pominula fakt, že žádná dovyšetření nebyla ani indikována?

Celé dvě hodiny jsem čekala v čekárně mezi pacienty na sestrou slíbenou informaci od lékaře
a absolutně netušila, že mezitím má maminka za těmi skleněnými dveřmi, co nás dělily, odchází...

Lékař-kardiolog, jež pak vyšel do dveří už prázdné čekárny, se mne zeptal, zda na někoho čekám,
jestli něco potřebuji. A tak jsem se dozvěděla, že moje milovaná maminka, právě zemřela.

Řekl jen - cituji: "Opravdu nevím, co se stalo." Požádala jsem o provedení pitvy a uprosila jej,
abych ji směla ještě vidět. Hladila ruku, odkud se vytratil život. Mluvila k ní.

Jak druhou událost hodnotím

- jaká fakta zdravotnické dokumentace považuji za důležitá?

Po pečlivém, dnes mohu napsat, že i víceletém prostudování opisu zdravotnické dokumentace
mé maminky a mnoha konzultacích s odborníky, jsem vypracovala její následující analýzu,
jež se stala podkladem pro můj boj za pravdu u všech kontrolních orgánů či institucí.

Níže náhled první strany dokumentu - celý čtěte prosím zde:
Případ mé maminky - událost z roku 2016 - analýza zdravotnické dokumentace

Šetření události z roku 2016 (úmrtí) příslušným správním orgánem (krajským úřadem):

I. Závěr ze dne 23. 1. 2017 (vyjímám podstatné a cituji):

"K provedení pitvy, ať patologicko-anatomické nebo zdravotní nebyl důvod". - konec citace

Dále přizvaný odborník uvedl: 

"Po pečlivém prostudování zdravotnické dokumentace mohu konstatovat,
že diagnosticko - terapeutický postup byl správný a odpovídal závažnosti onemocnění pacientky. Postup byl z medicínského hlediska lege artis a neshledávám na něm nedostatky.
Příčině smrti v důsledku nezvratné srdeční arytmie a srdečního selhání pod obrazem
elektro-mechanické disociace nebylo dle dostupných informací možno zabránit ani ji preventivně ovlivnit." - konec citace

Má žádost o ustavení nezávislé odborné komise byla krajským úřadem několikrát zamítnuta.

Námitky proti rozhodnutí byly přijaty zřejmě až na základě mé další intervence, a to požádání tehdejší hejtmanky - paní Mgr. Ivany Stráské o pomoc, kdy ona tyto postoupila krajskému úřadu
a poté byl případ pod novou spisovou značkou "znovuotevřen".

II. Závěr ze dne 28. 8. 2018 (vyjímám podstatné a cituji):

Tentokrát se přizvaný odborník přiklonil k názoru kolegů (pozměnil svůj odborný názor týkající se povinnosti provedení pitvy), a tak krajský úřad uvedl v závěru svého šetření následující:

"V souvislosti s úmrtím Elišky Jindrové, ke kterému došlo dne 1. 1. 2016 došlo k chybě
v nesprávné indikaci provedení pitvy ze strany lékaře vyplňujícího list o prohlídce
zemřelého a v návaznosti na to pak i oddělení patologie, které se nemělo spokojit
s konstatováním nesplnění zákonné podmínky pro provedení patologicko-anatomické pitvy,
ale po dohodě s prohlížejícím lékařem mělo dojít k opravě a změně indikace k provedení pitvy směrem ke zdravotní pitvě,  která v daném případě měla být provedena." -
konec citace

Šetření události z roku 2016 (úmrtí) Českou lékařskou komorou:

I. Rozhodnutí OS Revizní komise ze dne 7. 2. 2018 (vyjímám podstatné a cituji):

"Na základě výše uvedených faktů dospěla revizní komise okresního sdružení k závěru,
že MUDr. ..., MUDr. ... a lékaři kardiologického oddělení Nemocnice ... prokazatelně
neporušili žádnou z povinností uložených jim zákony či jinými předpisy a řády komory
při výkonu povolání lékaře a nedopustili se disciplinárního provinění, a jsou tedy nevinni."
- konec citace

II. Rozhodnutí Čestné rady ČLK ze dne 9. 6. 2018 (vyjímám podstatné a cituji):

"Stěžovatelce byla opakovaně podána vysvětlení, podložená validními odbornými nálezy.
S těmito nálezy se však stěžovatelka neztotožnila, odmítá názory špičkových odborníků
v kardiologii a preferuje názory účastníků na veřejných internetových sítích. 

Bohužel, tento přístup některých občanů není ojedinělý a nelze ovlivnit rozumnými argumenty. Čestná rada ČLK jej dále nekomentuje." - konec citace

Má poznámka:

Čestné radě ČLK jsem v rámci námitkování předložila screeny dialogů s kolegy - lékaři,
kteří se veřejně vyjadřovali k diagnostickému postupu u pacienta s bolestí u klíční kosti, hypertenzí
a hyperglykemií. Tito odborníci nebyli mnou informováni, že se jedná o případ mé maminky.

Naprosto všichni se shodli  na tom, že pacient s těmito potížemi má být kardiálně či interně dovyšetřen,
základem je EKG vyšetření (k němuž u mé maminky nedošlo). Dále jsem poukazovala na odpověď odborníka - kardiologa týkající se dotazu na resuscitaci, zda je možné, že by proběhla resuscitace bez poklesu
krevního tlaku a tepové frekvence. Není. Přesto je mi tvrzeno, že při téměř normálních hodnotách životních funkcí, zapsaných lékařem do nemocničního informačního systému, probíhala přerušovaně po celou dobu,
a proto nemohla být maminka dovyšetřena. Stejně tak nevytištění žádného EKG záznamu v průběhu dvouhodinové hospitalizace během těchto úkonů je velmi nepravděpodobné, přesto však nemocnice tvrdí,
že žádný záznam vytištěn nebyl.

Čestná rada ČLK zcela odmítla mou argumentaci, odmítla se zabývat mými námitkami a o mně, 
jakožto o stěžovatelce ve své odpovědi mně adresované hovoří jako o "některých občanech" a jejich přístupu,  který nelze ovlivnit rozumnými argumenty. Defacto omlouvá mé chování před lékaři, na které jsem podala stížnost.

"Čestná rada ČLK tedy prostudovala spis v této věci, vzala na vědomí námitku stěžovatelky proti rozhodnutí RK OS ČLK a na základě veškerých listinných důkazů, které jsou součástí spisu,
došla k závěru, že vznesená námitka nepřináší nové skutečnosti relevantní pro posouzení skutkového stavu a napadené rozhodnutí v přezkumném řízení obstojí."
- konec citace 

Šetření události z roku 2016 (úmrtí) dalšími orgány:
t.č. státním zastupitelstvím podruhé vyhověno stížnosti proti usnesení o odložení (24. 10. 2018)

Upraveno ke dni 23. 1. 2023